V průběhu posledních 20 let poháněly rychlý ekonomický rozvoj Česká republiky tradiční průmyslová odvětví a jejich export, rostoucí a relativně levná pracovní síla nebo štědré dotační prostředky z Evropské unie. Při srovnání se zeměmi střední a východní Evropy si dnes Česko vede velmi dobře na úrovni řady společenskoekonomických ukazatelů. Lidé u nás v průměru dosahují vyšších příjmů, naše ekonomika má menší dopady na životní prostředí a na lepší úrovni je v Česku i produktivita nebo úroveň inovací.
Řada z pilířů české ekonomiky ale nemá pro její budoucí rozvoj velký potenciál. Náklady na práci rostou, česká ekonomika je ve srovnání s vyspělejšími evropskými státy podkapitalizovaná a zaostáváme za nimi i v produktivitě.
Pro další hospodářský růst, zachování a zlepšení životní úrovně občanů Česko potřebuje nový motor. Tím motorem je digitální transformace, která je základním stavebním kamenem znalostní ekonomiky postavená na inovacích. To se samozřejmě snadněji řekne, než udělá.
Abychom mohli dělat informovaná rozhodnutí a strategie na cestě k naší „digitální budoucnosti“, musíme vědět, kde se nacházíme dnes a jaké příležitosti a překážky nás na ní čekají. Abychom si na tyto otázky dokázali odpovědět, vytvořila společnost Microsoft Index digitální budoucnosti. Tento interaktivní datový model pracuje s informacemi z důvěryhodných veřejných zdrojů, jako jsou statistiky OECD nebo Světové banky, k vytvoření objektivního přehledu úrovně digitalizace v Česku a v dalších 15 evropských zemích. Nástroj také zkoumá vztah mezi digitalizací a společenským a ekonomickým pokrokem jednotlivých zemí. Prokázalo se, že digitálně vyspělejší země dosahují vyšších výsledků v mnoha socioekonomických ukazatelích. Jinými slovy jsou bohatší, inovativnější, konkurenceschopnější a jejich ekonomika je šetrnější k životnímu prostředí.
Index je sice obrazem naší současnosti, vyplývají z něj ale i užitečné poznatky, na kterých může každá ze zapojených zemí stavět své rozvojové strategie. Co tedy Index digitální budoucnosti říká o situaci v Česku?
V oblasti digitální vyspělosti si v průměru dobře vedou české soukromé podniky. Má to ale menší háček. Obecně totiž platí, že vysokou úroveň digitalizace vykazují zejména místní dceřiné společnosti mezinárodních korporací, zatímco tuzemské firmy se blíží průměru CEE. Jde hlavně o malé a střední podniky, které vytvářejí 40 % HDP a na českém exportu se podílejí více než z poloviny. Online prodej, propojení dodavatelských řetězců v reálném čase, automatizace procesů a využívání cloudového výpočetnictví jsou klíčovými oblastmi, na které se malé a střední podniky musí v zájmu své prosperity zaměřit.
Velmi silný je v Česku segment ICT služeb. Stojí za 4,5 % HDP a jeho podíl stále roste. Například v celkové hodnotě exportu ICT produktů a služeb má Česko navrch i ve srovnání s řadou předních evropských ekonomik. Počet jednorožců, tedy startupů s hodnotou přesahující 1 miliardu dolarů, jakými jsou u nás Rohlík nebo Productboard, je v České republice druhý nejvyšší ve střední a východní Evropě. Na trhu jsou navíc další společnosti, které mají potenciál tuto hranici brzy překročit.
Uspět v dnešním extrémně konkurenčním prostředí vyžaduje nejen odvážnou vizi a dobře formulovaný záměr, ale i odpovídající pracovní sílu v podobě kvalifikovaných odborníků. Vzhledem k velikosti Česka jsou ale aktuální kapacity znalostních a digitálně zdatných pracovníků omezené.
Přestože je procento absolventů tzv. STEM vysokoškolských oborů, které jsou z hlediska digitální transformace klíčové, vysoké, zdaleka to neodpovídá potřebám místních firem. Podle posledních průzkumů společnosti LMC chybí v České republice až 10–15 tisíc vývojářů.
Ještě více než vývojáři ale v Česku chybí vývojářky. Jak vyplývá i z našeho datového modelu Digital Futures Index, Česko má co zlepšovat zejména v oblasti zastoupení žen v IT. Tento nedostatek je zároveň příležitostí, a to hned ze dvou důvodů. Jednak přicházíme o tisíce talentovaných odbornic, které můžou Česko posouvat zase o kus dál. Nedostatek žen v IT ale ovlivňuje i stávající pracovní kolektivy. V Microsoftu věříme, že diverzita na pracovišti – v tom nejširším slova smyslu – je jednou z klíčových podmínek pro vznik neotřelých nápadů a inovací, sdílení zkušeností a celkově vyšší efektivitu týmů.
Zároveň je ale pravda, že genderová nerovnost na pracovním trhu se v Česku netýká jen oblasti IT. Z velké míry je dána omezenou dostupností zkrácených úvazků, což ženy na mateřské a krátce po ní z pracovního trhu vylučuje. Situaci se snažíme pomalu měnit, ať už skrze naše vlastní výukové programy nebo ve spolupráci s organizacemi, jako jsou CzechITas. Řada z těchto programů se zaměřuje právě i na „kariérní restarty“, které ženám pomáhají získat schopnosti potřebné pro uplatnění v IT.
Obrovský prostor pro zlepšení je také v oblasti soukromých investic do výzkumu a vývoje. Objem prostředků plynoucích do výzkumu ze soukromého sektoru představoval v roce 2020 pouze třetinu celostátních investic do VaV. V případě digitálně rozvinutých zemí, jako je Nizozemsko nebo Švédsko, se toto číslo pohybuje v rozmezí 50–60 %. Mnoho českých firem stále považuje oblast výzkumu a vývoje výhradně za doménu státu, funkční příklady ze zahraničí ale napovídají něco jiného.
Aby lidé vůbec mohli zaujmout nějaké stanovisko k tak komplexnímu tématu, jako je digitální transformace, jsou podle mého názoru klíčové ještě dvě věci: představitelé státu i soukromých firem musejí neustále vysvětlovat přínos digitalizace a ukazovat ho na relevantních příkladech. Pro někoho to může být zjednodušení komunikace s úřady, podnikatelé zase budou slyšet na nástroje, díky kterým ušetří čas a náklady. Druhá stránka věci je reálná použitelnost těchto řešení. Aby byla digitalizace přínosná skutečně pro všechny lidi, musí být digitální nástroje nabízené jako alternativa k dosavadním „papírovým“ procesům nejen funkční, ale hlavně jednoduché, přehledné a přístupné pro každého.
Violeta Luca,
generální ředitelka, Microsoft Česká republika a Slovensko
