BLOG: Přepište osnovy – nová generace potřebuje zcela jiné dovednosti

Ještě před pár lety byla umělá inteligence spojována hlavně s univerzitními pracovišti a výzkumnými laboratořemi. Její širší zapojení bylo spíše ve formě vize, která ale neměla přílišné využití v každodenním byznysu. V dnešní době už začíná být vše jinak a s využitím AI se počítá při celé řadě činností – ať už v podobě prediktivní údržby strojů či výrobních linek, lepšího plánování skladových zásob, aby se neplýtvalo potravinami, až třeba po využití chatbotů při komunikaci se zákazníky.

Jak vyplývá z našeho průzkumu Byznys ve věku umělé inteligence, s rostoucím využitím AI se hlavní prioritou lídrů stává čas, kdy motivují a inspirují své zaměstnance. Jsem přesvědčen, že s tím, jak umělá inteligence lídrům pomáhá efektivněji zvládat provozní úkoly, zbývá více prostoru na podporu lidských zdrojů. Díky umělé inteligenci se lídr z „manažera“ úkolů může stát tím, kdo podněcuje své lidi k aktivitě.

S vědomím, že v následujících letech bude zapojení a využívání umělé inteligence výrazně stoupat, si firemní lídři a šéfové týmů začínají uvědomovat, že pro skutečné odemknutí jejího potenciálu bude třeba možnostem umělé inteligence daleko více porozumět. Zde ovšem nastupuje zajímavý paradox. Zatímco lídři sami cítí velkou potřebu se v oblasti AI vzdělávat a dosahovat větší expertizy, nutnost zvyšovat kvalifikaci a odbornost zaměstnanců už tak naléhavě nevnímají. Sedm z deseti šéfů firem by podle zmiňovaného průzkumu Microsoftu uvítalo možnost další edukace v této oblasti, ale jen necelá čtvrtina z nich je takto progresivní i ve vztahu ke stávajícím zaměstnancům.

Tento rozpor se může ukázat do budoucna jako esenciální. V inovacích na tom Česká republika zatím sice není špatně, podle srovnání Global Innovation indexu jí pro rok 2019 patří 26. pozice na světě. Ovšem pokud lidé ve firmách nebudou umět výhod AI dostatečně využít, může v dlouhodobém horizontu konkurenceschopnost zdejších firem postupně uvadat.

Aby Česká republika pokud možno nezaspala dynamické změny, přičemž nejde jen o otázku stávající generace, ale především té budoucí, je třeba jednat. Podle odhadů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Světového ekonomického fóra (WEF) bude až 65 procent dnešních školáků během svého ekonomicky aktivního života pracovat v profesích a oborech, které zatím ani nevznikly. Tyto obory budou s vysokou pravděpodobností vyžadovat vysokou úroveň digitálních a technologických dovedností. Je proto nejvyšší čas podle toho uzpůsobit výuku a nechat děti vzdělávat způsobem, který je skutečně připraví na jejich budoucnost.