Díky jazyku Code Jumper se nevidomé děti snadněji naučí programovat

V učebně informatiky ve škole New College v britském Worchesteru předvádí skupinka žáků své dovednosti v programování. Jen namísto toho, aby žáci ťukali prstem na obrazovky tabletů nebo psali na noteboocích, vybírají si jasně zbarvené plastové krabičky, spojují je dohromady silnými bílými kabely a následně na krabičkách nastavují tlačítka a otočné knoflíky. To vše používají k vytváření počítačových programů, které dokáží vyprávět příběhy, skládat hudbu a dokonce i vykládat vtipy.

Všichni žáci worcesterské školy New College jsou nevidomí nebo slabozrací a jsou součástí skupiny žáků z celého Spojeného království, kteří se předchozí školní rok podíleli na testování beta verze výzkumného projektu Torino, jehož výsledkem byl vývoj nového produktu pojmenovaného Code Jumper. Jde o fyzický programovací jazyk, který je navržen tak, aby byl přístupný pro všechny děti bez ohledu na úroveň jejich zraku.

“Na projektu Torino se mi líbí, že se můžete skutečně fyzicky dotýkat programu,” řekla Victoria, čtrnáctiletá žákyně školy, kterou navštěvuje přibližně 80 dětí. “Tak nějak mě to inspirovalo, abych se více zabýval programováním,” říká Daniel, který ve svých 11 letech již ví, že se chce věnovat kariéře v informatice. Díky jazyku Code Jumper dokázal poprvé navrhnout skutečný program.

Podnět pro tvorbu jazyka Code Jumper vznikl asi před čtyřmi lety. Výzkumná pracovnice v oblasti informatiky Cecily Morrison ze společnosti Microsoft tehdy začala hledat technologické možnosti pro svého syna Ronana, který se narodil nevidomý. Zjistila, že mnohé technologie dostupné pro Ronana a další nevidomé děti byly daleko těžkopádnější a zastaralejší než smartphony. “Spousta z nich skutečně působila jako technologie minulosti. Uvědomili jsme si, že potřebujeme něco fyzického, co by stimulovalo ruce,” uvedla Morrison.

Podle vedoucího výuky výpočetní techniky a informačních technologií školy New College Jonathana Fogga je projekt Torino odlišný od všeho, co mohl až dosud dětem poskytnout. “Skutečně neexistuje ekvivalent k tomuto fyzickému způsobu programování. Včasný přístup k základním programovacím dovednostem je důležitý, protože mnohé nevidomé nebo slabozraké děti přitahuje kariéra v oblasti informatiky,“ tvrdí Fogg.

Domnívá se, že je to částečně způsobeno tím, že mnohé dovednosti, které slabozraké děti rozvíjejí, aby se dokázaly orientovat ve světě, přispívají k rozvoji počítačového myšlení, které je užitečné právě pro kariéru v informatice. Zjistil ale, že mnohé děti se v útlém věku bojí hrát si s počítačem, zejména pokud vědí, že jde o drahé a křehké zařízení. “Ale jakmile tuto překážku překonají, pak jsou úspěšné. Projekt Torino posiluje vědomí, že nemohou počítač zničit a že s ním lze dělat všechny ty skutečně bezvadné věci,“ popisuje Fogg.

Magnety, bloky a spousta pokusů a omylů

V malé speciální místnosti ve škole King´s College School sedí nevidomý Theo, který se již řadu let se účastní projektu Code Jumper. Byl členem první skupiny žáků, kteří spolupracovali s paní Morrison a dalšími na vývoji systému. “Pomohl jsem jim vybrat vhodný druh tlačítek,“ říká Theo, zatímco se jeho ruce rychle pohybují po pestrobarevných plastových krabičkách a sestavují program.

Různobarevné plastové krabičky, nezvykle velké otočné voliče a silné kabely, které žáci dnes používají, jsou velmi vzdálené od původních představ Cecily Morrison a jejího spolupracovníka Nicolase Villara. Původně chtěli vytvořit fyzický programovací jazyk, který by napodoboval blokové programování a byl by doplněn o skutečné bloky a magnety. Vůbec to ale nefungovalo, dětem magnety padaly a ztrácely se.

Morrison a Villar na základě zpětné vazby a nápadů dětí přešli na větší plastové tvary, které jsou snadno uchopitelné dětskýma rukama, a vytvořili povrchy, které by děti mohly ohmatávat nebo svírat, aby je rozpoznaly a mohly s nimi pracovat. “Doopravdy nám pomohly vynalézat,” uvedl Villar, který se díky této práci začal dívat na technologie z pohledu dětí. Například zjistil, že dětem, které nejsou zcela nevidomé, pomáhají jasné, kontrastní barvy.

Jakmile odhalili to, co paní Morrison nazvala „dětským způsobem zapojování věcí“, dali se do práce, aby systém také dokázal naučit děti základům programování, jako je postup vytvoření sekvencí a kroků. Vydali také podrobné pokyny, které učitelům bez zkušeností z oblasti informatiky umožní pomáhat dětem rozvíjet dovednosti v oblasti programování.

Zapojení do projektu Torino změnilo život i Theovi. Nyní vytváří složitější programy, včetně hry o katovi, kterou napsal v Pythonu a kterou by podle svých slov nedokázal zvládnout bez základů, které se naučil pomocí jazyka Code Jumper. Stejně důležité je pro něj i to, že se spřátelil s dalšími dětmi ze školy, které se také zajímají o programování. “Bylo to pro nás ze sociálního hlediska opravdu přínosné,” uvedla jeho matka Elin.

V úterý 22. ledna společnost Microsoft oznámila, že plánuje převést výzkum a technologie související s jazykem Code Jumper na neziskovou organizaci American Printing House for the Blind (APH), která sídlí v Louisville ve státě Kentucky a vytváří a distribuuje produkty a služby pro nevidomé a slabozraké osoby. Organizace APH plánuje uvolnit program Code Jumper do distribuce nejprve v USA, Spojeném království, Kanadě a Austrálii a poté ho distribuovat po celém světě, přičemž cílovou skupinu tvoří žáci ve věku od 7 do 11 let.