BLOG: Jak je důležité odpočívat, i když nejste na dovolené

Letní prázdniny se chýlí ke konci a většina z nás už stihla absolvovat každoroční dovolenou. Období těsně před ní je často provázeno horlivější pracovní aktivitou, aby člověk do odjezdu vše stihl a nečekaly na něj po příjezdu hned nějaké resty. Doba je totiž uspěchaná a důraz na pracovní výkon roste. V Česku navíc řada lidí dává workoholismus za pozitivní příklad přístupu k práci, což je nejen nezdravé, ale i krátkozraké.

I mimo období prázdnin bychom neměli zapomínat na nutnost relaxace. Technologie se rychle vyvíjejí, ovšem platí, že lidé nejsou stroje a aby mohli den co den podávat ideální výkon, potřebují prostě dostatečně odpočívat. Množství energie, které můžeme vydat, má totiž své jasně dané limity. Pracovat jedenáct měsíců v kuse s minimem spánku a s mylnou představou, že se dokážeme zotavit během krátké dovolené, vede k tomu, že nakonec v práci dlouhodobě nepodáváme optimální výkon.

Zdaleka totiž nejde jen o fyzické vyčerpání, to je snáze patrné. Plíživým problémem je především vyčerpání duševní. Člověk poté snáze polevuje v pozornosti, kupí chyby, nehledě na to, že ztrácí zaujetí pro práci. A právě proto jsem pevně přesvědčen, že čas na odpočinek si nemůžeme nechávat jen na dovolenou. Naopak, je třeba se zaměřit na obnovování energie po celý rok a respektovat přirozený denní rytmus.

Lidi v týmech lze jen těžko nadchnout a povzbudit pro další práci, jsou-li vyčerpaní a apatičtí. Studie zpracované na Stanfordově univerzitě ukázaly, že nedostatečný odpočinek může mít negativní dopady na myšlení, náladu či na schopnost reagovat. K vysokému výkonu naopak pomáhají dny, kdy dokážeme vypnout e-mail nebo telefon. Je také vhodné práci během dne prokládat přestávkami na odpočinek. Nemusí se to zdát jako něco extra, ovšem i díky tomuto přístupu bude člověk více svěží. Z krátkodobého hlediska v takovém stavu děláme lepší rozhodnutí, která pak v součtu mohou přinést velkou pozitivní změnu.

Pokud takto bude fungovat celá firma, půjde v dlouhodobém horizontu produktivita a výsledky nahoru. I proto by měli lídři a vedoucí pracovníci podpořit své zaměstnance třeba tím, že jim poskytnou nástroje k automatizaci rutinních úloh. Empatie, zvědavost, tvořivost a rozhodování – tím vším disponují jen lidé. Zároveň ale tyto schopnosti ochabují, když jsou zaměstnanci unavení nebo přetížení každodenní prací. Mají-li ale lídři uchopit příležitost, která se v tom skrývá, musí pěstovat kulturu, která chápe, že regenerace je neustálý proces, ne ojedinělé čtyř či pětitýdenní období někdy v létě.

Já sám jsem roky určitě nebyl dobrým příkladem všech těchto moudrých rad a zjištění. Až s postupem času jsem díky vlastním zkušenostem přišel na to, že se v nich může skrývat kouzlo dlouhodobého, nadstandardního výkonu, navíc kolikrát s dobrou náladou. Snažím striktně oddělovat čas na rodinu a čas na práci. Pokud jej trávím s rodinou, jsem dostupný jen v urgentních případech. Ne vždy je to samozřejmě jednoduché. Na dovolených jsem si odvykl úplně odbavovat operativní úlohy, které je možné delegovat. Po letech jsem se též vrátil k občasným prodlouženým víkendům a pomalu se vracím také k pravidelnému pohybu a sportu. A právě v těchto chvílích mě většinou samovolně napadají i pracovní věci, které jsou pro mě zdrojem inspirace a řešení problémů.